Pro lidskou mysl, tedy přesněji obsah mysli je toto neuchopitelné, jak by toto mohlo někomu stačit? Jak by tohle mohl být ten stav naplnění? Jak by tohle mohla být skutečnost? A přeci je to popis toho, co hledající hledá a nemůže najít, dokud to nepustí a nepřestane to hledat 😊.

Jsou různé roviny nebo chcete-li úrovně toho, jak mohu žít. Buď z tzv. duality, tedy podle obsahu mysli (toho co si myslím), podle představ o všem, co se děje, co se má dít a co bych chtěl, aby se dělo, nebo dokonce co si myslím, že se dělo v minulosti. Anebo je tu jiná rovina, tzv. bytí v přítomnosti tady a teď....

Už víme, že buď žijeme v zajetí obsahu mysli, nebo skrz princip života. Vtipné už na tom je označení žijeme, neboť víme, že tohle všechno je iluze a jediné, co můžeme ve skutečnosti vnímat, je stav existence, o jejíž samotné existenci víme své😊.

Není tu člověk, není tu tělo, není tu existence, a přeci jediné, co můžeme skutečně vnímat, je stav existence.

Jedna věc je vědět, jak funguje princip života a druhá věc je to žít. A jedna věc je vnímat skutečnost a druhá věc je ji přijmout. Jedna věc je uvědomovat si programy a druhá věc je se s nimi neztotožňovat. A jedna věc je myslet si, že znám pravdu a jiná je se tou pravdou stát. Uvědomování se v praxi....

Stále více je vnímáno, že jakákoliv snaha, a to i ta, být vědomým pozorovatelem a jen si uvědomovat stav tady a teď, je vlastně snaha o změnu, a že i tato snaha padá s tím, jak se ve skutečnosti děje vše samo a my nejsme tím, komu se to děje, ani nemáme možnost to změnit.

Když mysl, tedy přesněji řečeno obsah mysli je to, co není skutečnost a odvádí nás od samotné existence tady a teď, tak naproti tomu bytí z přítomnosti je lehkost, kterou ve skutečnosti jsme. Protože buď je bytí z obsahu mysli, nebo je jen bytí tady a teď z přítomnosti. Ale ani jedno není špatné nebo dobré, tak není potřeba tomu...

Stav Vědomí lze popsat i jako stav "vygumování", prostě nic už tam není a vše co ve skutečnosti je, se děje tady a teď z přítomnosti. Vědomí prožívá samo sebe v zájmu celku, a tedy i svém, a tedy i našem. Děje se absolutní odevzdanost životu.

Tohle je jeden z těch stavů neboli úrovní chcete-li, kdy to zní velice jednoduše, ale mnoho z nás s ním mělo velký problém, a přitom je to to nejjednodušší a nejsvobodnější co může život nabídnout. Skutečnost.

A to je třeba si plně uvědomit. Nejsme obsah mysli a ani nikdo jiný jím není. Pokud nás něco nebo někdo irituje, rozčiluje, ale i pokud s námi někdo nebývale rezonuje a vyvolává pozitivní emoce je to jen obsah mysli, a ne naše skutečnost. Obsah mysl je to s čím jsme se ztotožnili a pokud jsme vědomým pozorovatelem - už...

Děje se uvědomování a v uvědomování nastupuje jiná úroveň bytí, bytí v zájmu Celku. Bytí v proudu života. Tedy přesněji stáváme se samotným životem. Životem se vším všudy, se všemi jeho principy, projevy, se všemi jeho aspekty v přítomnosti - tady a teď.

Přesvědčení o své pravdě je intelektuální část mysli a inteligentní mysl ráda přesvědčuje ostatní o své pravdě. Dej svobodu ostatním, přijmi je takové, jací jsou a přijmeš sám sebe.