Jak funguje mysl v projeveném světě?

01.12.2020

Dnes jsem měla zajímavý zážitek s kamarádkou. Na společné procházce jsme se bavily o programech mysli a uvědomovaly si, kde ještě který každá máme a vnímáme a já se jí snažila vysvětlit, jak mysl ve skutečnosti funguje. Tereza mluvila ze svého obsahu mysli, ale slova nedávaly potřebný smysl, vnímala jsem, že je potřeba to prožít, aby mysl pochopila, co má být řečeno. A v tu chvíli jsme obě zahlédly Volavku, jak sedí na balíku slámy před námi.

Obě jsme v tichu zůstaly stát a obdivovaly se té Volavce, která zde v zimě stála na balíku sena a nikam se jí nechtělo. Obdivovaly jsme její barvy, důstojnost a klid, který vyzařovala. Divily jsme se, že nikam neuletí a čeká jakoby na nás, které se zatím potichu přibližovaly co nejvíce k ní, abychom ji mohly obdivovat zblízka. Chvíli přišla myšlenka, kterou jsme obě potichu vyslovily, zda je vůbec živá a v tu chvíli se začala hýbat. Tereza viděla, jak zahýbala hlavou, jak se peří v mírném vánku začepýřilo a kamarádka viděla, jak hýbá nožkou. Zaradovaly jsme se, že je živá a že se jen nebojí a blížily se potichoučku k ní.

Nebudu popisovat celou situaci, ale naše nadšení z tohoto zážitku se stupňovalo, až jsme došly velmi blízko a uvědomily si, že je Volavka dřevěná.

Tereza se rozesmála, neboť to bylo přesně to vysvětlení o fungování mysli, které tu chtěla celou dobu sdělovat slovy a nebylo, jak to přenést do slov. A až tahle úžasná situace ukázala skutečnost mysli v plné polní a rovnou na poli.

Naše mysl uvěřila, že je Volavka živá, a tak se i živou pro nás stala. Ve chvíli, kdy jsme zjistily, že není, se naše nadšení nezmenšilo, ale proběhlo tam uvědomění si, jak úžasný nástroj mysl a s ní spojené smysly, v tomto případě oči, jsou, a jak dokážou obelstít projevovanou skutečnost, tedy v tomto případě realitu, neboť skutečnost byla úplně jiná.

Tereza si uvědomila, jak silná a kouzelná je mysl, když je otevřená, když chce něco vidět a zažít, jak dokáže ve vteřině tento prožitek vytvořit a chytit se na něj. Jak si svůj projevený svět tvoříme sami, svou vlastní myslí a prostřednictvím smyslů, a že jsme i nejsme tvůrci, neboť vše se děje samo.

Neboť pokud máme nějakou představu, kterou si vytvoříme myslí a uvěříme jí, tak se představa zhmotní, ale protože je to představa, musí iluze časem spadnout, aby byla projevena skutečnost.

Tak co, vidíte se ve svých představách o čemkoliv? Jsme ve skutečnosti jen naše myšlenky a pocity? Vnímám, že ano.

Děkuji za tento zážitek, který již nepotřebuje více slov.

S láskou se děje, Terka