Jak funguje naše mysl?

25.03.2021

Mysl, jeden z nástrojů, díky kterému vnímáme tento projevený svět. Součást kompletního vybavení pro zažívání zdánlivého života na Zemi, kterou lze změnou úhlu pohledu proměnit v to, co ve skutečnosti je.

Oči, kterými vidíme, nos, přes kterým čicháme, uši, díky kterým slyšíme, kůže, díky které vnímáme povrchy, tedy hmat, jazyk, přes který zažíváme chuť, a to vše zabalené v těle, jehož součástí je i mysl, která se řadí také k těmto smyslům, bez kterých by se neděl nejen projevený svět, ale ani uvědomění a samotný princip života.

Když se zdánlivě narodíme do tohoto světa, přinášíme si jako pozorovatelé obsah mysli, každý svůj jedinečný obsah mysli, kterým se nám nyní projevený svět zdánlivě děje. Prostřednictvím smyslových nástrojů a obsahu mysli se děje zdánlivý příběh a ten příběh se proměňuje nabranými zkušenostmi (vzorce, programy), a poté i s každým uvědoměním a změnou úhlu pohledu, kterou učiníme, dokud si neuvědomíme plně skutečnost a sami sebe, aby se mohl dít zdánlivý děj již bez obsahu mysli, ale přes samotné Vědomí.

Jsme na určitý zdánlivý čas v područí programů obsahu mysli, ale není to špatně nebo dobře, prostě to tak je, abychom si to uvědomili, abychom si rozpomněli, kdo doopravdy jsme a navrátili se do stavu Vědomí, kterým jsme vždy byli, jsme a budeme, neboť se vše děje jen tady a teď.

To, co se po nás "chce", pokud jsme tedy rozhodnuti vysvobodit se z programů, je stát se vědomým pozorovatelem a neztotožňovat se s osobou, dějem, tělem, ani pocity, které se nám zdánlivě dějí. Možná to někomu z vás přijde necitelné, ale opak je pravdou, neboť programy, které přitahuje náš obsah mysli mají jediný cíl, zachytit nás, zaujmout nás, přesvědčit nás o jejich zdánlivé skutečnosti, abychom se chytli (ztotožnili se s nimi) a opět nás odvedli od faktu, kdo doopravdy jsme.

Programy, obsah mysli, ani naše mysl není špatná ani dobrá, jen to tak prostě je, je to princip života. Programy jen chtějí také existovat a jen díky nám, našemu obsahu mysli se mohou projevit, a tak to zkouší a přesvědčují nás o své existenci.

A když se chytneme na myšlenku z programu, tak se ona zvědomí, a začne existovat díky našemu obsahu mysli, díky naším emocím a pocitům a aby ve zdánlivém čase, naším uvědoměním si sebe sama, ztratila intenzitu a odešla. Myšlenka z programu existuje jen, když si jí neuvědomujeme, ale jakmile si ji uvědomíme a přijmeme tento fakt, program, na který jsme se chytli, ztrácí energii a vrací se zpět do éteru.

"Již Ježíš řekl: Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života". Nebudeme se zabývat překladem a jeho kvalitou, ale tímto výrokem je řečeno všechno. Každý z nás "Já jsem" je tím světlem, neboť pokud si rozpomeneme, kdo ve skutečnosti jsme, a že světlo projeveného i neprojeveného světa jsme my sami, každý z nás, a tedy že jen každý sám může změnit úhel pohledu myšlení a proměnit tak tmu (chytání se na programy - bolest, trápení, zdánlivý děj, tělo) ve světlo, neboť žádná tma neexistuje, je to jen v našich hlavách.

V určité fázi už programy poznáme, víme o nich, a to je ta část, kdy je již neřešíme, nehaníme, nesnažíme se je uvidět, ale jen když přijdou, víme o nich, přijímáme, že tu jsou a necháváme je opět zmizet do nenávratna. Je to praxe, je to činnost, která se děje sama, a my nemůžeme udělat nic, než to uvidět a nechat se dít bez odporu a samo.

V určité fázi možná řeknete, že to nelze nechat být, že jsou tak skutečné, tak silné a zatraceně to bolí. Bolest, trápení, ale i nadšení, euforie, všechno tohle je z obsahu mysli a je to jen iluze, jen jste se chytli na program. Zapomněli jste na chvíli, kdo opravdu jste.

Vždyť jsou to jen programy, které ve skutečnosti ani neexistují, jen chtěly zase díky vašemu obsahu mysli na chvíli existovat, a pokud se jim to podařilo, no a co, vždyť tu chvíli byly a za chvíli tu už zase nebudou. Přijdou další? Možná, ale ve zdánlivém proudu času si už budete jeden za druhým uvědomovat a přijímat, a jejich síla bude slábnout a slábnout, až vás nechytí ani jeden.

A co proto můžete udělat? Nic proto nedělejte, jen buďte ve stavu vědomého pozorovatele tady a teď, přijměte, že to tak zdánlivě je a hlavně to neřešte, nevracejte se k tomu, neviňte se a nic proto opravdu nedělejte:) 

V přítomnosti tady a teď to přijmout, že to tak je, a žít přítomný život a nechat se to vše dít pro vaše nejvyšší dobro, tedy dobro Celku.

Jsou tu obsahy mysli, kterým se nic takového jako vám neděje, tyto obsahy mysli ani nevědí, že existují nějaké programy, že je tu tento zdánlivý svět, na který se chytáme a jsme v zajetí svých vlastních myšlenek. Také to není jejich vina nebo záměr, jen se to děje, tento zdánlivý děj si zakouší zase jejich obsah mysli. A kdo si to zakouší? Vědomí, Celek, Zdroj, Princip života to, čím jsme všichni, a není nikdo, kdo by tím nebyl.

Není tu totiž nikdo, kdo by trpěl, nebo se radoval, je to jen zdánlivý děj, který pokud ještě naše mysl hodnotí, pokud ještě očekává změnu, nebo má představy o svém životě a o situacích apod., tak se chytá na programy, které ji ovládají. Ale ani to není dobře nebo špatně, prostě to tak nyní zdánlivě je.

V pochopení principu života, v přijetí principu života, v nehodnocení principu života, ale s přijetím, co princip života přinese, anebo taky ne😊. V přijetí takového, jaké to je, jako to dokonalé, neboť takové to je, protože to nemůže být jinak😊.


Pokud to tak vnímáte, napište mi. S láskou se děje samo, Terka.