Je to jen o bytí tady a teď

13.04.2021

Ta možnost tu je stále, možnost být v úrovni (stavu) tady a teď. Tuto úroveň nelze popsat slovy, tato úroveň není lepší nebo horší, vyšší nebo nižší, a přesto se ji mysl snaží neustále popisovat a hodnotit.

Všechno, ale opravdu všechno, co si myslíme, je z úrovně obsahu mysli, a to není skutečnost, to není pravda, ale jen úroveň obsahu mysli.

Není totiž nic, co by si mysl mohla myslet a byla to skutečnost, neboť to jsou jen myšlenky, na které jsme se chytli přes náš obsah mysli. Je to oddělenost od Celku (Jednoty) a tedy program = vzorec, představa, touha, očekávání, hodnocení.

Pokud se nacházíme v úrovni Celku, není nic jiného než to, co je. A to, co je, je absolutní láskou, ať si tento pojem představuje obsah mysli, jakkoliv😊.

Co je to ta láska v úrovni absolutna (tedy Celku, Jednoty, či Vědomí)?

Láska, která je vším a není ničím, čím by nebyla. A to neznamená, že nemáme emoce, pocity, že se neradujeme, nebo naopak nerozčílíme, že se nenaštveme, že nejsme takoví, jací jsme, ale naopak jsme vším, čím v tu danou situaci tady a teď jsme, ale již tam není nikdo, kdo by to hodnotil, řešil či věděl, jen se to děje samo.

Stejně jako se vše ve skutečnosti děje samo a není na nás to, jakkoliv řídit, či to změnit. I změna se děje sama. Ale v určité úrovni tu je někdo, kdo proto něco dělá. Tedy dělá, prostě si to uvědomuje😊, tedy vědomě pozoruje.

Klid - vnitřní klid, který je neměnný a to, co se děje, je jen zdánlivý děj. Možná, že to tak bude u někoho vnímáno, ale už tam nebude nikdo, kdo by se bál, kdo by očekával, kdo by hodnotil, kdo by toužil, ale jen tu je to, co tu zdánlivě je, ten zdánlivý děj, kterým jsme. Existence, která ve skutečnosti neexistuje😊.

Slova se dějí a nemají žádný význam či účel, ale jen se dějí. Lidská mysl je chce pochopit, a přitom tu není nikdo, kdo by je psal a kdo by je mohl pochopit, jen se dějí. Někdy rezonují a někdy ne, a to je celé.

Rezonance, ozvěna, ozvuk něčeho, co vnímáme a víme, že to známe, že to je také z úrovně našeho vnímání, souznění, náš ohlas něčeho uvnitř nás, a to je to, co mají slova sdílet, rezonanci.

Ale není opět potřeba to rozebírat, snažit se to pochopit myslí, ale jen nechat rezonanci projít námi a být zase tím vědomým pozorovatelem tady a teď, aby se rozpustil i pozorovatel a zůstal jen "ten" stav. Ale i to se děje samo.

S láskou Terka


Pokud jsou zde otázky, neváhejte napsat.