Jediné, co nás spojuje je stav existence

30.09.2021

A jediné, co nás rozděluje je, když na stav existence zapomeneme a ztotožníme se sami se sebou jako jednotlivcem, s Já jsem. Nejsme JÁ osobnost, jsme stav existence, a iluze Já jsem je pro mysl v určité fázi natolik dokonalá, že prožíváme zdání, že není snadné se rozpomenout na to, kým skutečně jsme, a přitom je tato skutečnost s námi neustále, neboť jediné, kým jsme - je stav existence a ten máme všichni stejný.

Existuješ? Tedy jsi stav existence. A to jediné stačí😊.

V uvědomění je to již úsměvné, ale když je mysl chycena v představách, které se nenaplnily, do smíchu jí zrovna není.

Nenaplněné představy, jsou to, co tě zraňuje. Pust se představ a nebudeš trpět! 😊

Mluvím o představách, které vytváří obsah mysli a mysl se na to chytá. Představy o tom, jak by se měl odehrávat děj, jak by měl vypadat náš vztah, náš život, naše tělo, jaká by měla či je naše osobnost, osobnost ostatních, představy o úspěchu, o práci, o dětech, o budoucnosti, dokonce i o minulosti a mysl se neustále chytá představ, které obsah mysli nabízí.

A my zdánlivě trpíme, neboť si myslíme, že jsme těmi představami, že představy jsou naší součástí, že jsme tím, koho se to týká. A tak stále dokola se děje zdánlivý děj - nahoru a dolů a jednou radost a jednou smutek, jednou dostatek energie a jednou únava.

A přitom jediné, co se děje je, že se mysl chytla na představu z obsahu mysli.

No není to úsměvné? Není to uvolňující? To nejsi ty, to se neděje tobě, ty jsi jen pozorovatel toho, jak funguje samotný princip života v Dualitě, jehož jsi součástí.

Tvá mysl už ví, že to nejsi ty, že je to jen obsah mysli (zkušenosti, paměť, vzorce, zmutované programy), na který se mysl ještě chytá a přeci se s tím ztotožňuješ, proč? Vždyť se to jen zdánlivě děje tobě, je to jen projekce v příběhu jednoho obsahu mysli, no a co?

Mysl možná ještě potřebuje zažívat pocit, že je tu někdo, koho se to týká, tak ji nech. Jen si uvědomuj, že se to děje a pozoruj to. Tedy tvá mysl to bude pozorovat, až ji ta hra přestane bavit 😊.

Čím více to odmítáš, čím více tě to štve, čím více s tím bojuješ, tím více tomu dáváš (tvá mysl) pozornost, energii, tím více se to zdánlivě děje, a přitom došlo jen ke ztotožnění v mysli s obsahem mysli, a i to se děje samo.

Je to celé jen ukázka pro mysl, aby se již vyčerpala, vybila, pochopila a přijala (odevzdala). Ne na úrovni mysli, vědění, ale na úrovni pozorovatele, na vědomé úrovni toho, že se to zkrátka jen zdánlivě děje.

Jestli si ještě myslíš, že s tím můžeš něco udělat, tak nemůžeš, děje se to samo. Můžeš to přijmout, že to tak je? Ano i ne. Ty to nemůžeš přijmout, neboť tu ve skutečnosti není nikdo, kdo by to přijmout mohl. Mysl to totiž musí nejen pochopit, ale i zažít a přijmout, ale to se děje také samo a skutečnosti (stavu existence) se to netýká 😊. Je to jen zdánlivý děj, který se děje pro tvé zdánlivé uvědomění.

Je to tak důmyslné, je to tak jednoduché, je to tak osvobozující a děje se to samo.

Chcete trvalý stav "vysvobození", ale ten nemůže nastat, pokud je tam ještě někdo, kdo něco chce. Máte představu o stavu stavu "vysvobození" z Duality, ale to nemůže nastat, pokud jsou tam ještě představy. Pokud je tam ještě někdo, kdo si něco mysl😊. 

Ale i když tam jsou ještě představy, nic se ve skutečnosti neděje - NO A CO! Přeci to, že si mysl uvědomuje, že jsou to ještě představy, je už jen krůček k pochopení mysli 😊. Nebo snad ne? 

A nejspíš jsou tu teď další představy...NO A CO!

Zkrátka, pokud se ještě chytáš na představy, tak se dějí představy a není zde nikdo, kdo by s tím mohl něco udělat. Jen to přijmout takové jaké to je 😊.


Kontaktní formulář a možnost dohodnutí si termínu telefonického spojení zde: