Letargie versus aktivita

15.03.2021

Hojnost, přirozené bytí tady a teď, přináší veškerý dostatek všeho, co potřebujeme k žití. Záměrně nepíšu přežití, neboť jsme ve stavu žití a ne přežívání. V projekci projeveného světa je hojnost pro všechny, ale někdy přijde přes obsah mysli zdánlivá zkušenost nedostatku a děje se tak přes letargii, a i to se děje samo.

Jsou to zase jen slova, který jedinečný obsah mysli jedince chápe po svém, takže věty jako děje se to samo, nebo není možné proto nic udělat apod. si každá mysl vysvětlí po svém a i to se děje samo😊.

Předesílám, že nic není špatně nebo dobře, jsou to jen zdánlivé zkušenosti přes obsah mysli, a právě ta zkušenost "ukazuje" skutečnost, že není nic, co by se opravdu dělo a není tu nikdo, komu by se to reálně dělo, neboť v tomto zdánlivém ději se totiž neděje nic, jen informace - myšlenky.

Zkušenost letargie se děje sama, je to ten stav, kdy nemůžeme dělat skoro nic, každý čin je pro nás překážkou či výzvou a hlava je již tak unavená neustálým předchozím konáním, že mysl i tělo vypne, a koná jen to, co jí zdánlivý děj dovolí. Chytí se na pocity a očekává výsledek podle svých představ. Pak se zdánlivý vnitřní klid přetvoří v letargii a my si toho ani nevšimneme - tedy neuvědomíme.

Jsme polapeni programem letargie, nečinnosti a není nic, co by to mohlo změnit až do chvíle, kdy se tento program unaví a my dostaneme impuls, aha moment či chcete-li uvědomění, abychom ho tzv. "uviděli" a přijali.

Jak rozpoznáme letargii od klidu?

Každý svým způsobem. Často je to vnímáno přes nedostatek financí, dluhy či problémy s přítokem peněz. Není to totiž o dělání, makání či honěním se za penězi, ale o přirozeném toku energie, která se může dít až ve chvíli, kdy přijde čas, kdy se program nedostatku unaví a dojde k uvědomění si tohoto programu a jeho přijetí. Právě jako vědomý pozorovatel můžeme uvidět tuto skutečnost, ale nelze s ní nic udělat, jen ji přijmout takovou jaká je tady a teď, odevzdat to celé životu (Vědomí) a počkat na impuls k vědomému konání pro narovnání bez očekávání a představ. A to se děje samo.

A jaký je stav aktivity?

Naopak aktivita, přílišná aktivita, přes touhu něčeho dosáhnout, touha po úspěchu, touha po finanční hojnosti, touha po ocenění mé osoby je také vedena z programu, který nás nutí se neustále za něčím hnát s cílem dosáhnout naplnění této své touhy. Taková aktivita z touhy vede většinou k nabytí peněz (zdánlivé naplnění touhy), ale časem také k jejich ztrátě samotným principem (životem), což se děje mnoha způsoby, například nezřízeným utrácením za materiální věci či zážitky, chybami, které zdánlivě učiníme nebo je zdánlivě učiní někdo jiný a o takto nabyté peníze přijdeme apod. Nelze tomu zabránit, je to jen zdánlivý příběh, zdánlivé osoby, který nám má pomoci uvědomit si i tento program. Konání přes vědomého pozorovatele je stejné jako u letargie.

Proč se letargie nebo aktivita děje?

Jak již bylo řešeno, jen pro uvědomění si programu, který si neseme v našem informačním poli, nebo chcete-li obsahu mysli. Kdy až ve zdánlivém čase přijde potenciál to přijmout, uvědomit si to, nastoupí proces - stav Vědomí (samotného života). Samotné uvědomění také není na nás, to se děje samo, až je program unaven a nastoupí proces vědomého pozorovatele, který si program uvědomí, přijme a odevzdá konání (narovnání) životu (Vědomí, samotnému principu bytí tady a teď).

Co proto mohu udělat?

Být vědomým pozorovatelem tady a teď. Tyto informace mohou sloužit jako berlička pro rozpomenutí se, ale není to všemocné, je to na stavu vašeho obsahu mysli, zda je již unaven a připraven informaci přijmout či ne. Děje se tak přes rezonanci, buď to s vámi rezonuje nebo ne. Pokud ne, jděme určitě svou cestou, tohle není návod, to jsou jen slova 😊.

Pokud to s vámi rezonuje, použijte nástroj tzv. vědomého pozorovatele tady a teď. Pozorujte děj tady a teď bez hodnocení a očekávání, jen setrvávejte v přítomnosti pozorovatele a nechte život (Vědomí) tvořit za vás.

Není totiž nic špatně nebo dobře, to jen mysl hodnotí děj podle svého obsahu mysli a naučených vzorců.

Pokud jsme ještě ve stavu Duality, tak to, co odsuzujeme u druhého, máme my sami, jen to nevidíme, a tak jsme to ještě nepřijali, aby se program, protože to je jen program, mohl přeměnit. Zrcadlení, které se takto děje většinou opačným dějem (nábojem), je berličkou, jak uvidět svoje vnitřní nastavení. Není totiž nic, co by se dělo mimo nás. Jsme Celkem.

Tedy ve zdánlivém ději se zdánlivě děje, zdánlivé osobě, přes zdánlivý příběh. Není nic, co by se ve skutečnosti dělo, děje se zdánlivý děj, který přes vědomého pozorovatele a přijímání zdánlivého děje přeměňuje zdánlivé tělo a jeho buňky v novou kvalitu bytí tady a teď.

Stav Vědomí, kterým jsme tady a teď, i když jen zdánlivě😊.


Toto jsou velmi časté programy, takže pokud to tak budete vnímat, můžete se zeptat, pokud přijde odpověď, bude odpovězeno.