Jen se děje zdánlivý děj

13.11.2021

Je to stav plného přijetí všeho takového jaké to je. Není to rezignace, není to smíření, je to přijetí. V tomto stavu uvědomění si skutečnosti tady a teď se "jen" děje děj. Vědomí toho, že vše se děje v zájmu celku. Stav pozorovatele se také mění, zůstává "jen" zdánlivý přítomný děj, který se jen děje, aniž by s ním byl někdo ztotožněn.

Existence, která ve skutečnosti neexistuje

To, že se to děje samo, že tu není nikdo, kdo by to řídil či vedl, či mohl nijak ovlivnit je snad jasné:) A popis stavu tady a teď, že nelze předat slovy a slova si mysl každého Já převezme po svém je také již jasné a přesto se to děje:) Možná to lze vnímat i jako takovou hru na to, že i když je každý obsah mysli zdánlivě jiný, každý tím skutečným stavem je. Není možné tím nebýt:)

Mysl intelektuálně-pocitová má za sebou (jasně čas neexistuje) mnoho variant poznání a přeci nepoznala nic, čím by již dávno nebyla. Tím, co si to celé jen uvědomuje. 

Částečka celistvého organismu, která se nyní iluzorně realizuje v této projekci a vnímá dokonalost a jednoduchost celého tohoto zdánlivého bytí. Nic, které je zároveň vším, neboť potenciál je nekonečný a možnosti neomezené a zároveň po ničem z toho netouží, neboť zde není touha.

Není třeba hodnotit jinou částečku celku (organismu), neboť není lepší nebo horší než částečka zde. Není třeba chtít něco jiného než je právě teď, neboť se to děje v zájmu celku a tím pádem i v zájmu dané částečky. Není kam dojít, neboť je částečka vždy na správném místě, neboť je tam, kde má přesně tady a teď být. Není co měnit, neboť částečka nedohlédne na konec cesty, neboť žádný konec a ani cesta neexistuje. A tak by mohla částečka filozofovat donekonečna...:)

Částečka totiž jen zdánlivě je, neboť celek (organismus) je dokonalý takový jaký je, včetně částečky. Organismus celku, který se na základě principu jen děje. Zdánlivě děje. Takže když tu ve skutečnosti není částečka, není tu ani celek, tak co zbývá? To, co si to uvědomuje!

Zkuste to nechat na Principu 

Když se totiž celý děj nechá jen dít a není tu nikdo, kdo by ho řešil, hodnotil, ale vlastně ani pozoroval, ale jen se nechá volný proud ději, začne se dít teprve ten děj s velkým D. Částečka (osoba) nedohlédne na možnosti potenciálu, částečka je omezená obsahem mysli, ale celek, celek žádná omezení nemá, a tak zkuste nechat principu volnou dráhu a nezasahovat obsahem mysli..

Jen nechte děj se dít a možná se začne vaše mysl obdivovat bez ztotožnění tomu dokonalému Principu, který se ve skutečnosti děje neustále. Jen ho spatřit...

Samozřejmě, že proto nemůžete nic udělat, je to jen další informace - možnost pro mysl a zda je již mysl připravena to přijmout není na vás, děje se to samo. 

Princip převzal otěže a děje se to samo a není tu ani nikdo, komu by se to vlastně dělo..


Je jen zdánlivý děj tady a teď. Teď, teď, teď.. a není již třeba nic dodat. Ty jsi jen to, co si to uvědomuje.