Prožívání sebe sama v přítomnosti

14.05.2021

Stav Vědomí lze popsat i jako stav "vygumování", prostě nic už tam není a vše co ve skutečnosti je, se děje tady a teď z přítomnosti. Vědomí prožívá samo sebe v zájmu celku, a tedy i svém, a tedy i našem. Děje se absolutní odevzdanost životu.

A to je to, co se děje, když je rozpouštěna tzv. osobnost a veškeré zkušenosti, naučené vzorce a programy, tedy kompletní obsah mysli je přijat, aby nezůstalo nic, jen přítomnost. A všechen projev, všechen zdánlivý děj, se děje jen v přítomnosti tady a teď.

A je to svoboda, svoboda bez ztotožnění se s čímkoliv, včetně všech myšlenek. Děje se děj, aniž by se cokoliv dotyčného dotklo, neboť je vnímán sen, bdělý sen, který se zdánlivě děje a mysl se na něj již nechytá. Už není nic a nikdo, kdo by se dotyčného mohl dotknout, je jen naplněný život bez očekávání, hodnocení a představ.

Naprostá svoboda bez omezení a hranic, stav existence, která neexistuje.

Protože jediné, co ve skutečnosti můžeme opravdu dělat, je si to uvědomovat. Stav existence to jsme my, my jsme to, co si to uvědomuje a bdělý sen, který se nám každodenně zdánlivě děje je takový, jaký je právě pro nás. Není nutné ho chápat a už vůbec ne řešit, či hodnotit, jen ho přijmout takový jaký je.

Buď jsme v úrovni duality a myslíme si, že svůj život řídíme, že jsme to my, kdo je pánem svého života, anebo jsme se již probudili a víme, že jsme jen to, co si uvědomuje existenci tady a teď.

V určité fázi se mohou dít přeskoky, ještě tam může být střípek osobnosti a programy, které nedostávají pozornost jako dřív se snaží všemožnými způsoby o naši pozornost, ale už tomu není třeba dávat naši pozornost. Ať se to klidně děje, ale již jsme si vědomi, že to nejsme my, už je to bez náboje, už to nemá tu váhu, jen to křičí, emotivně útočí, ale už to nemá šanci změnit stav tady a teď.

Iluze - ten zdánlivý děj se udál, vykonal svou zdánlivou činnost a je pryč. Není potřeba se s tím ztotožňovat, nebo řešit proč se to ještě děje, prostě se to musí vybít, to je celé.

Již není nic zachyceno, nic není vnímáno jako dobré nebo špatné, prostě se to děje takové, jaké to je. No a co.

Nemá to žádný význam, není to žádný problém, jen se děje zdánlivý děj. A jak přišel, zase odejde. Zůstala pachuť, ale no tak, v přítomnosti žádná pachuť není. Pokud se děje uvědomování sama sebe, pokud je pozorovatel v přítomnosti tady a teď, nic se ve skutečnosti neděje.

Přijmout svůj obsah mysli, přijmout děj takový jaký je.

Přijmout vše takové jaké to je, pozorovat co to dělá s psychikou, ale bez hodnocení a ztotožnění. Je to děj, který se jen zdánlivě děje, ale my nejsme ten děj, my jsme to, co si to uvědomuje.

My jsme celek, jsme vědomí a ne jednotlivec. Neztotožňujme se s někým, kým ve skutečnosti nejsme. Jen to pozorujme a buďme si vědomi sami sebe, to je celé.

Tohle je svoboda v přímém přenosu a my jsme tou svobodou, my jste tím celkem, tím vědomím, které si to uvědomuje, a to je to jediné, co je skutečnost.



Pokud to tak vnímáte, můžete mi napsat nebo zavolat. S láskou Terka.