Přechod z programů mysli do vědomé existence

18.11.2020

Pokud si již uvědomujeme své programy mysli a vzorce, stáváme se pozorovateli a uvědomováním si svých programů je zároveň i přijímáme, a posouváme se postupně do vědomí samotné Existence. Toho, kým ve skutečnosti jsme. A v této fázi nás potká přechod, který v nás může vyvolat paniku, která není na škodu, ale naopak nám ukazuje, že jsme vedeni správnou cestou.

Ta fáze má mnoho názvů, a asi ten nejčastější je používán pojem "temná noc duše" a stav, který nastává lze přirovnat k rozdvojenému stavu, kdy naše osobnost (ego, myšlenky) odchází a my se napojujeme na celek (existenci, vědomý život).

Tento stav nemusí být příjemný, neboť právě to, kým jsme se doposud cítili (co jsme si mysleli), již neexistuje a my vnímáme stav, kdy jsme ničím a zároveň vším, a do toho všeho se naše představy o nás samých rozpadají a my si uvědomujeme, že nejsme nikým. Rozkládáme se, propadáme se do nicoty, nemáme se čeho a koho chytnout a jediné, co můžeme udělat, je se pustit a odevzdat se samotnému vedení celku - samotné Existenci.

V tomto stavu si osobnost (já) uvědomuje, že je konec, že končí její stav a my zároveň v malých záblescích pociťujeme přicházející nový stav, který je všeobjímající a naplňující.

Než nastane konečný přechod, ocitáme se v místě mezi tím starých a tím novým, a i když ještě chodí myšlenky, jsou již plně rozpoznány a uvědomovány si, poslední programy mysli jsou nám předkládány osobami, které jsou ještě v programech mysli a my je můžeme vnímat jako poslední zkoušky toho, kým jsme a kým se stáváme.

Můžeme se ještě na některou myšlenku (emoci) chytnout, ale už je to jen na chvíli a nastává plné uvědomění si, že tohle už není naše, tohle se nás netýká, a že to jsou jen poslední záchvěvy programů mysli (ega, osobnosti), které se chtějí ještě udržet.

V tento čas je dobré být co nejvíce v klidu a uvědomovat si jen, že se to děje. Nijak s tím nebojovat, nechytat se na to a jen propouštět emoce, pokud ještě přijdou. Celý proces se děje sám a my jsme jen pozorovatelé celého tohoto dokonalého načasovaného filmu, jehož nejsme herci. Filmu, který nám je promítán pro naše uvědomění si, kdo ve skutečnosti jsme.

Po tomto procesu, který pro každého z nás trvá různě dlouho, neboť vše se děje neustále samo a my se jen můžeme vědomě těšit na končící proces naší "duše" (osobnosti, programů mysli), nastává napojení - napojení na samotnou Existenci (celek, vědomý život).

Dovolme si v té chvíli cokoliv, co nám přichází, čím méně odporu, čím více přijímání, tím je proces rychlejší a lehčí. V určité fázi může být i úsměvný a velice obohacující. Synchronicity samotného vědomí Existence nám půjdou na pomoc a my víme, že jsme celou dobu chráněni a vedeni k plnému napojení se na celek.

V celku (Existenci, Jednotě, Vědomí) je jen naplnění životem, naplnění samotnou existencí.

Emoce zůstávají, ale již není nikdo a nic, kdo by se na ně tzv. chytal, kdo by jim dával pozornost, jen jsou prožívány. Jestli jsme si mysleli, že bez ega (programy mysli) jsme prázdní a život ztratil "šťávu", opak je pravdou.

Vědomý život napojený na samotnou Existenci je nepopsatelně naplňující a bohatý. Bohatý ve všech směrech a aspektech života. Naplněný samotným životem, bez emocionálních propadů, bez úzkostných myšlenek a pocitů, beze strachu a lítosti. Bez všech očekávání, představ a masek. Bez programů mysli a naučených vzorců.

Stáváme se tím, kým ve skutečnosti jsme, a to i žijeme. Žijeme život s velkým Ž.

S vedením Existence zaznamenala :) Tereza


Pokud mi chcete sdělit váš názor, či se na něco zeptat, napište mi.