Proud života a co je to ta existence?

12.11.2020

Proud života si představujeme každý jinak, a hlavně tak, v jaké části procesu se nacházíme. To, že existujeme asi každý z nás ví, ale víme i to, že my jsme touto existencí, že my jsme tím proudem života? Možná nastal čas, podívat se na tyto fráze z jiného úhlu pohledu a otevřít se možnosti, že jsme vlastně tím, za čím celou dobu jdeme.

Přijímání a uvědomování to jsou jediné činnosti, které stačí na to, abychom žili naplněný život. Tak snadné to je a přeci v určité fázi procesu, tak náročné.

Pokud totiž přijímáme to, co se nám děje, pokud přijímáme všechno, co se nám děje jako dokonalé pro nás samotné, pokud přijímáme každého člověka, jako toho nejlepšího učitele (ukazatele), toho, koho jsme si přitáhli (náš program mysli přitáhl jeho program mysli proto, abychom si něco uvědomili), stává se náš život lehčím. Přijímáme v tu chvíli sami sebe takové, jací jsme.

Právě přijímání nás dostává čím dál tím více k sobě, k tomu, kdo jsme a kdo již nemusíme být. Přijímáme sebe jako dokonalé nástroje svého vlastního procesu k napojení se na proud života.

Můžeme cítit emoce, mít různé pocity, dovolme si to všechno, jen to přijměme, že je to nejlepší pro nás samotné. Nemusíme chápat proč, nemusíme vidět co, ale jen to pozorujme a tím přijímejme jako jedinečný nástroj našeho procesu.

A pak tu máme uvědomování si a vlastně i uvědomování se. A i tohle se ve skutečnosti děje samo. Uvědomujme si, co se nám děje, co cítíme, co za emoce ještě procházejí naším tělem, co za programy (myšlenky, přesvědčení) nám ještě mysl předkládá. Uvědomujme si, že jsme tím, kým nyní jsme (tady a teď). Neřešme, kdo jsme byli a kým bychom chtěli být v budoucnu, prostě jen buďme v přítomnosti tady a teď a uvědomujme si, že jsme, že existujeme.

Pokud budeme "dělat" tyto dvě činnosti, stačí to k tomu, abychom se postupně, krok za krokem napojovali na proud života na samotnou existenci a stávali se samotným proudem a existencí.

A proč to dělat?

Pokud potřebujeme ještě důvod, ten se vždy najde😊 Například proto, že to, co jsme doteď dělali nám harmonický a naplněný život nepřineslo, nebo proto, že si již uvědomujeme programy mysli a přejeme si je opustit, nebo prostě jen proto, že to tak cítíme a jsme k tomuto vedeni. Důvod si najděme každý svůj, ale vězme, že stejně se vše děje samo a důvod je jen program samotného vědomí (existence, života), abychom mohli projít svým vlastním procesem.

Neboť planeta se mění, vibrace se mění, Země je vedena ke změně, a protože jsme v těchto tělech součástí planety, neboť jsme samotná existence, chceme tímto procesem projít, jsme připraveni jím projít a změnit i naše vlastní nastavení, náš vlastní život. A proč? Prostě proto.

Opakuji, že vše se děje samo, takže chtít to pochopit hlavou (myslí), chtít to ovlivnit, chtít to, toužit po tom proces neurychlí, ale jen zpomalí. Jen přijímání a uvědomování nebrání samotnému procesu. Není potřeba to pochopit, ale jen to nechat sebou projít a přijmout i tento úhel pohledu a nechat život, ať nám ukáže víc. Ať nás vede.

V určité fázi procesu se stane něco úžasného, zažijeme tzv. aha moment. Těch tedy zažijeme na cestě procesu více, ale tenhle stojí za to😊 Uvědomíme si, kdo ve skutečnosti jsme a toto vědění, změní náš život od základu. Nejde o to, to vnímat myslí, ale prožít to. Protože jen prožití způsobí, že budeme nejen důvěřovat, nejen věřit, ale že budeme vědět.

Najednou víme, že tím, čím ve skutečnosti jsme, je něco neskutečného 😊, něco, co jsme si nedokázali představit ani v těch nejfantastičtějších snech, že to, co jsme, vlastně není skutečnost, ale čistá energie existence. Tak čistá, láskyplná, naplňující, že už jen to, že jsme touto existencí nás naplňuje a že již není nic potřeba, není nic za čím jít, co dělat, co vědět. Najednou jen jsme. Tento stav se nazývá stav kristovství a tento stav je nám každému vlastní.

Kristovství ne v tom, že jsme oběť, viník, někdo, kdo je oddělen od Otce, ale ten, kdo je Otcem. Kdo je samotnou existencí. Přijetí sebe sama jako toho, co je a zároveň není. Přijetí samotné existence (Otce, Boha, života, vědomí, vesmíru) do své vlastní existence. Spojení v celek, stáním se celkem.

Pak se život na Zemi stává naplněným a lehkým, pak se stáváme proudem a existencí a necháme se vést tímto proudem a touto existencí, neboť víme - nevěříme, netušíme, ale víme, že my jsme proudem (existencí) a to nám stačí. V tu chvíli není už nic, co bychom potřebovali a chtěli, a přitom máme všechno a zároveň nic, co by bylo naše.

Vidíte, jak jsou slova chabá na to, tento stav popsat. Ne, to se musí zažít. Každý z nás tento stav zažije, pokud se rozhodne. Ale i to je již dané, i to je již připravené, kdy a jak. Tak se uvolněme a nechme život tvořit😊.

S láskou Tereza


V jaké fázi procesu se nacházíte? Už si uvědomujete své programy mysli? Napište mi, pokud to tak cítíte, ráda se podělím o zkušenosti v procesu...