Skutečnost je vytvářena z různých úhlů pohledu

07.06.2019

Mohu směle prohlásit, že pravda neexistuje, jsou to jen různé úhly pohledu. Pokud toto pochopíme, přestaneme soudit ostatní i sami sebe a velice se nám uleví. Celkově si zlehčíme vlastní bytí. I tento můj názor a všechny mé články jsou jen jeden úhel pohledu.

Známe to všichni, a je to zcela přirozené, že to, co vidíme, slyšíme a celkově vnímáme, sledujeme a vyhodnocujeme z našeho úhlu pohledu. Tím si vytváříme vlastní závěry. Ale je to skutečnost? Ne, je to jen náš úhel pohledu na danou situaci, předmět či zážitek. Nikdy není daný pohled stejný. Kolik lidí, tolik pohledů a tolik vyhodnocení dané situace či věci. Proto je z tohoto úhlu pohledu možné prohlásit, že pravda neexistuje, a vše co vnímáme, jsou jen naše vlastní vyhodnocení našich pocitů.

A jak víme, že náš pohled je ten správný?

Nevíme, je to jen náš úhled pohledu, podle našeho - v ten okamžik prožívaného rozpoložení, naší nálady, našeho vnímání dané situace, ale i toho, koho se situace týká, ale také to, zda nám situace třeba nepřipomíná náš vlastní zážitek, reakci, nebo dokonce informaci z minulosti zakódovanou přímo v našich buňkách, nebo naučený vzorec starého programu. Takže náš pohled není reálný, je to jen náš vlastní pohled, který vznikl na základě naší přítomné energie. Pocit a závěr z dané situace nám má říci něco o nás samotných, má nás tzv. posunout dál.

Jak mě může situace a můj pohled na ni (ať už pozitivní či negativní) posunout?

Pozitivní a negativní situace také ve skutečnosti neexistuje, je to jen náš úhel pohledu. Co je negativní a co je pozitivní, kdo to určuje?

Určujeme to my sami a naše úroveň vědomí. V určité úrovni vědomí již nahlížíme na tzv. negativní situaci jako na zkušenost, kterou vítáme pozitivně, protože nám dovoluje, uvidět to, co nás blokovalo. A samotné uvidění - tzv. rozkrytí dané situace, nás posunuje, čistí a mi se po jejím propuštění, dostáváme k větší lehkosti a radosti.

A to je také jeden z důvodů, proč tu jsme. Proto se dá vlastně říci, že negativní vnímání je vlastně lepší, než ta veskrze pozitivní. Pozitvní vnímání nás harmonizuje a je to stav, ke kterému směřujeme, ale bez rozpouštění tzv. negativních zkušeností, se nedostaneme k tomu opravdu pozitivnímu. (tedy v některých případech samozřejmě i tak dostaneme, ale my se bavíme z určitého stupně vědomí, určitého úhlu pohledu:)

Co je to ten stupeň vědomí? A kde jsem já?

Jsme přesně tam, kde máme být, to za prvé. Pokud připustíme, že jsme vedeni přesně tou rychlostí a způsobem, který jsme si, nejen sami připravili, ale který si i sami řídíme, je to jen a jen na nás, jak rychle se budeme posouvat na naší cestě životem. Je to o naší odpovědnosti, vzít život do svých rukou, a začít žít podle sebe. Již to není o někom, kdo nám vše tzv. vytáhne, vyčistí a my budeme najednou šťastní. Je to o uvědomění si, vlastního úhlu pohledu.

Pokud jsem "ještě" tzv. v hlavě a srdce napřímo necítím a nemám plnou důvěru ve vesmírné vedení, není samozřejmě na škodu, najít si inspiraci zvenčí. V určité fázi k tomuto účelu slouží tzv. terapeuti a lidé, kteří jsou "uzpůsobeni" k tomu, aby se dokázali s námi spojit na úrovni srdce a spolu s námi projít dalšími kroky vpřed. Postupně, krok za krokem tak, jak jsme na to připraveni.

Tito lidé nás vedou zpět ke své plné síle, k napojení se na naše vlastní vedení (intuici, srdce, zdroj) a prostřednictvím pohledu zvenčí, jejich úhlu pohledu - na to nezapomínejme - nás vedou k vlastnímu vedení a vlastnímu úhlu pohledu.

Kolik práce mě ještě čeká?

Každého tolik, kolik si ještě myslí, že potřebuje. Ano, pokud si myslím, že potřebuji na sobě pracovat, budu, pokud vstoupím do své síly a napojím se na své vlastní vedení, práce odpadá a nastupuje bytí v radosti a lehkosti.

Je to opět individuální, cestu nemáme nikdo stejnou. Můžeme jí mít podobnou, ale to je tak asi všechno. Každý máme svůj vlastní příběh, své vlastní zkušenosti, své vlastní buňky a svou vlastní energii.

A proto je dobré neřešit, kolik mě toho ještě čeká, ale pokud se rozhodnu pro tuto cestu, tak jí brát jako dobrodružství, jako mou cestu vlastního vývoje, cesty vlastního příběhu, který mě obohacuje a baví.

Uvědomme si, že život je radostná, dobrodružná a láskyplná cesta, která je z určitého úhlu pohledu to nejkrásnější, nejdůležitější a nejúžasnější, co nám může být dopřáno. A tato cesta je přesně připravena pro každého z nás tak, abychom si ji dokázali vychutnávat a otevřeli svůj neomezený potenciál tady a teď.

Jak fungují terapie k otevření vlastní síly?

Jsou lidé, kterým stačí jedno sezení a jdou svým životem sami. Někteří cítí potřebu setkávání a inspirace častější, protože jejich duše si to tak naplánovala. Někdo nepotřebuje žádné léčitele či terapeuty, někdo zase potřebuje regresivní terapie apod. Nic není špatně, je jen jedinečná cesta každého z nás.

Každý má jinou cestu, tu svou. V tom je ta nádhera a jedinečnost.

Vše má svůj čas

Protože my sami máme každý svůj čas - naše duše, naše buňky a naše tělo má svůj čas. Ne ten, kterým se řídíme podle starých programů (čas na práci od od, čas na jídlo, čas na zábavu, čas na rodinu,..), ale čas v synchronizaci s námi samotnými, v napojení na naše srdce, na zdroj a naše těla. Dokud se plně nepoložíme vlastnímu vedení, jsme otroky starého systému a jeho programů. Tento čas řídí naše posuny, životní situace a etapy. Proto je dobré důvěřovat tomuto vesmírnému načasování a tomu, že vše se děje, jak má.

Záměrem tohoto článku je uklidnit a harmonizovat naše plynutí životem. Odkrýt možnost, že vše, co se nám děje, je i není zároveň naše. Vše se řídí vesmírným načasováním. A proto přeji nám všem, abychom již vzali život do svým rukou, a hledali řešení a cestu u sebe, v sobě a vězte, že ji tam máme každý. Hodně vnitřní síly a lásky!