Můžeme si zavolat či napsat.

To mystérium jste vy sami

02.12.2021

Můžeme to nazvat změnou myšlení, můžeme to nazvat změnou úhlu pohledu a můžeme to klidně nazvat jen tím, čím to je teď. Nelze to popsat slovy a přesto se mysl o to neustále snaží:) Ve skutečnosti se nesnaží, ale děje se to samo. Děje se mystérium, které je změnou ve vás a přeci vy sami s tím nemůžete nic udělat.

To mystérium tkví v uvědomění si, že celý svět, že všechno, co jste od života kdy chtěli, je už tady. A že to není ve vnímání života skrz osobu, skrz mysl pozorovatele, a že to nemá s vámi (Já) vůbec nic společného. 

Jednodušeji se popisuje to, co to není, než to, co to je, protože to, co to je, je stav, stav, který nelze popsat slovy jedné mysli druhé:) Stav, který lze možná nazvat změnou vnímání celého tohoto mystéria zvaného život. Stav, který nemá nic společného s vámi, ale s tím, kým ve skutečnosti jste:)

Tou věčností okamžiku, který je právě teď a který se děje neustále i bez vás a přeci je vnímán skrz něco, co není vámi a přeci je vaší součástí. 

Něco čím jste, když se Já ztratí. Když Já přestane existovat, projekce života zůstává, ale má jiný náboj, jiný stav vnímání, neboť tu není nikdo, kdo by vnímal život z pohledu osoby, ale věčnosti. A vlastně to není o vnímání, ale stane se tím vše co je vnímáno, i když tam již není nikdo, kdo by něco vnímal:)

Není to zpráva pro mysl, není to zpráva pro Já, není to zpráva pro vás, ale jen se to děje. Děje se to bez příčiny, bez účelu a bez důvodu, jen se to děje a přeci tu není žádný děj.

Na chvíli jsme zapomněli kým jsme, protože jsme uvěřili času, uvěřili jsme vzpomínkám, uvěřili jsme představám, uvěřili jsme, že je tu někdo, komu se něco děje, kdo hýbe tím dějem a kdo má na děj vliv. Uvěřili jsme, že je potřeba smysl života, aby se mohl život naplnit a my žili šťastný život. Uvěřili jsme, že "Já jsem" nás učiní šťastným. 

A nyní po tolika pokusech, po tolika cestách, po tolika vztazích, po tolika změnách je tu najednou zpráva, že se ve skutečnosti z toho co vnímáme jako  skutečnost neděje vůbec nic, že si jen myslíme, že se to děje, a že si jen myslíme, že je tu někdo (Já), kdo to ovlivňuje. 

A přitom stačí se jen uvolnit, změnit úhel pohledu a nechat mystérium, ať se stane. Tady a teď. Bez nás a přeci skrz nás. Ale ne nás jako osoby, jako toho současného Já, ale skrz to, kým ve skutečnosti Jsme. To věčné, neměnné, to co není námi, ale děje se zdánlivě prostřednictvím nás tady a teď.

To mystérium je stav absolutního nebytí z mysli, ale naopak absolutního bytí ve stavu tady a teď. Ve stavu bez myšlenek a přeci v naplněném ději. 

Nelze to pochopit ani uchopit myslí, ten zdánlivý děj se jen zdánlivě děje, děje se sám a děje se prostřednictvím projekce zvané život, která je věčná a "je" jen tady a teď. Vše je přijímáno bez myšlenek, a přeci tu myšlenky jsou, ale již tu není nikdo, kdo by je vnímal. 

Mystérium této proměny není vnímáno jako něco odděleného od každého jednotlivce, ale jako něco, co je nedílnou součástí každého jednotlivce, když se děje celek. Vše se děje v zájmu celku a mystérium principu života - celku je stavem, kterým jste právě teď, teď, teď...

Celek uvnitř tohoto mystéria. Tento stav je jen teď, a ten stav je to mystérium.