Vše se děje samo, a tak je věděno, že bytí v zájmu principu (života, vědomí) je nad zájem osoby a již není nikdo, kdo by to mohl žít jinak. Zájem principu je to, co je tady a teď a není zde nikdo, kdo by to chtěl jinak, kdo by cokoliv chtěl, ale jen je uvědomováno samo dění, které se děje samo....

Je to jen role

17.01.2022

A v roli, kterou právě hrajete je přítomen jak herec, tak divák, ale ani jedním z nich nejste. Jste to, co si to uvědomuje. A není špatných nebo dobrých rolí, jsou jen role, s vámi to ve skutečnosti nemá nic společného. Tak proč si role neužít, místo toho se s nimi ztotožňovat:)

Můžeme to nazvat změnou myšlení, můžeme to nazvat změnou úhlu pohledu a můžeme to klidně nazvat jen tím, čím to je teď. Nelze to popsat slovy a přesto se mysl o to neustále snaží:) Ve skutečnosti se nesnaží, ale děje se to samo. Děje se mystérium, které je změnou ve vás a přeci vy sami s tím nemůžete nic udělat....

Je jen toto

21.11.2021

A teď neřešme to, že vše je iluze a uvědomme si, že jediné co je, je toto. To, co nyní je. Není nic jiného než to, co je teď. Jen tento děj tady a teď. Jednoduché, dokonalé toto:)

Ví kocour, že je kocourem? Ví strom, že je stromem? Jen člověk ví (si myslí, že ví), že je člověkem a to je ta iluze. Neboť to, že něco někdo ví, je iluze. Není tu žádné vím, není tu nikdo, kdo by něco věděl, jen se to děje a děje se to samo. Já vím, je oddělenost - dualita. Skutečnost není já vím, skutečnost neexistuje....

Je to stav plného přijetí všeho takového jaké to je. Není to rezignace, není to smíření, je to přijetí. V tomto stavu uvědomění si skutečnosti tady a teď se "jen" děje děj. Vědomí toho, že vše se děje v zájmu celku. Stav pozorovatele se také mění, zůstává "jen" zdánlivý přítomný děj, který se jen děje, aniž by s ním byl někdo ztotožněn....

Existuje úroveň, kde se existence zamiluje do existence, která ve skutečnosti neexistuje. Ano, mnohá mysl bude vnímat protiřečení si, ale to je mysl. Stav existence, vnímání, že existuji - je věčné a toho se lze nejen chytit, ale tím se hlavně lze stát tady a teď.

Jsou různé roviny nebo chcete-li úrovně toho, jak mohu žít. Buď z tzv. Duality, tedy podle obsahu mysli (toho co si myslím), podle představ o všem, co se děje, co se má dít a co bych chtěl, aby se dělo, nebo dokonce co si myslím, že se dělo v minulosti. Anebo je tu jiná rovina, tzv. bytí v přítomnosti tady a teď....

Už víme, že buď žijeme v zajetí obsahu mysli, nebo skrz princip života. Vtipné už na tom je označení žijeme, neboť víme, že tohle všechno je iluze a jediné, co můžeme ve skutečnosti vnímat, je stav existence, o jejíž samotné existenci víme své😊.

Jedna věc je vědět, jak funguje princip života a druhá věc je to žít. A jedna věc je vnímat skutečnost a druhá věc je ji přijmout. Jedna věc je uvědomovat si programy a druhá věc je se s nimi neztotožňovat. A jedna věc je myslet si, že znám pravdu a jiná je se tou pravdou stát. Uvědomování se v praxi....

Je to jen stav

17.06.2021

Stále více je vnímáno, že jakákoliv snaha, a to i ta, být vědomým pozorovatelem a jen si uvědomovat stav tady a teď, je vlastně snaha o změnu, a že i tato snaha padá s tím, jak se ve skutečnosti děje vše samo a my nejsme tím, komu se to děje, ani nemáme možnost to změnit.